Ukrajina: Vítězové a poražení? Nebo raději win-win?

17. 02. 2015 8:30:45
Na záplavu informací o násilí ve světě v poslední době jsme si už pomalu zvykli, ale myslím že v poslední době se stalo několik událostí, které stojí za více pozornosti. V následujícím článku se zkusím zamyslet nad několika momenty, které sice v médiích zanikly, ale zasloužily by si myslím více pozornosti.

Některé události jsou jako víno. Jejich přínos vynikne až po pár letech. K jedné z takových událostí v mém životě patří manažerské školení, které jsem absolvoval před pár lety v rámci svého zaměstnání. Z celé záplavy informací se mi postupem času v hlavě nejvíce usadilo povídání o strategii vyjednávání typu WIN-WIN.

WIN-WIN

Teorie je to jednoduchá. Pokud vyjednáváme, snažíme se, aby výsledek byl přínosem pro obě strany (pozor, kompomis je často něco jiného, často spíš nejmenší zlo). Pojednává o tom i článek na wiki. Trénovali jsme vcelku jednoduše. Vytvořili jsme dvojice a každý z dvojice dostal popis konfliktní situace a cíl, který je třeba s druhým z dvojice vyjednat. Scénář a cíl toho druhého jsme neznali, ale netřeba říkat, že situace byla v obou scénářích vylíčena tak, že viník je ten druhý a oba cíle vyjednávání byly neslučitelné. A teď se snažte... V tuto chvíli si člověk uvědomí, jak lidsky přirozené je snažit se vyhrát. A také si uvědomí, že pokud má spolupráce pokračovat i po vyřešení konfliktu, je nutné, aby vyhrál i ten druhý. A to nepřichází samozřejmě, o to je třeba se vědomě snažit.

Mnozí si teď možná řeknou, že to je snad přeci jasné. Ale je to opravdu tak? Lidé obvykle považují za úspěch, když se jim podaří zíkat více než druhá strana. Obchodník jásá, když prodá s co největším ziskem. Nakupující oslavavuje, jak výhodně se mu dnes podařilo nakoupit. A podobných situací určitě každý vymyslí mraky. V přirozeném lidském chování je strategie win-win vidět jen velmi zřídka. U těchto každodenních "bojů" je to vcelku jedno, ale stejné vzory chování bohužel vidím i ve světových konfliktech a to už je pro mě zásadní problém.

UKRAJINA

Klasickou ukázku celého spektra typů vyjednávání vidím v dnešním konfliktu na Ukrajině. Nechám teď stranou, jak to začalo a kdo je vinen. To ostatně vidí různé strany různě a těžko hledat alespoň trochu objektivní pravdu. Každopádně jsme v situaci, kdy běžní obyvatelé postižené chtělí jediné - konflikt ukončit.

A jaké jsou cíle jednotlivých účastníků konfliktů?

Ukrajina by nejraději vyhrála, separatisty porazila, ruské vojáky vyhnala a vrátila problematické oblasti zpět pod správu Ukrajiny. Pro separatisty a Putina by tak šlo o jasnou porážku. Tohle není win-win, to je win-lose

Separatisté (resp. + Putin) by nejraději problematické oblasti odtrhli a možná i připojili k Rusku. To je zřejmě představa jejich vítězství. Ukrajina by byla v tomto scénáři poraženým. To také není win-win, to je lose-win.

A co na to USA? Základní postoj USA, který z médií vnímám, je tendence na Ukrajinu poslat zbraně. Kromě rádoby vznešeného "boje za svobodu", jde o pragmatický a na první pohled vcelku logicky znějící cíl vyrovnat vojenské síly a dotlačit tak oponenta k jednacímu stolu. No já nevím. Na východní Ukrajině je skupina lidí, kteří budou bojovat na straně separatistů dokud jim nedojde munice a na druhé straně skupina obránců, kteří budou stát proti nim také dokud jim nedojde munice. A nezdá se mi, že více munice je něco co by vedlo k cíli typu win-win. Zřejmě naopak. Rusko bude zásobovat jednu stranu, Amerika druhou a obě strany jsou dost silné na to, aby se o sysmbolický provaz tahaly hodně dlouho. A obě strany mají stále stejný cíl - porazit toho druhého... win-lose. A obětí na obou stranách bude každým dnem přibývat. Každá oběť znamená další rozvrácenou rodinu a každá rozvrácená rodina je semínko nenávisti, kterou zřejmě překoná až další generace. Jako je to teď v Sýrii nebo mezi Izraelem a Palestinou. Zvěrstva už dělají obě strany a nikdo už ani neví o co se vlastně bojuje. Do bojů je žene už i jen ta stále rostoucí nenávist. Dodávka zbraní, a to pod jakkoliv vznešeným označením, směřuje v nejlepším případě k zdlouhavému kompromisu, který bych se pro obyčejné lidi (o které jde nakonec především) nebál označit jako lose-lose.

MINSK II

V této složité situaci na Ukrajině jsem ale zahlédl něco mimořádného. Nejde ani tak o to, že se bezpečnostní summit vůbec podařilo uspořádat a ani to, že se na něm sešli zástupci obou znepřátelených stran. To bylo otázkou času. A nejde také o to, že se něco podařilo vyjednat. Ke kvalitě dohody nemám ambice se vyjadřovat, to je třeba nechat na odbornících. Jde mi ale především o způsobu jednání kancléřky Merkelové. Ve způsobu jejího vyjednává zcela jasné cítím směřování k výsledku typu win-win. Pojednává o tom třeba článek na serveru tyden.cz. Článek je sice nadepsán "Merkelová v Minsku prohrála" (což už samo o sobě ukazuje že autor zřejmě zná pouze varianty win-lose a lose-win), ale níže se píše: "V Minsku Merkelová fungovala jako policejní psycholožka při pokusu o záchranu rukojmí. Rusko, které se zbraní v ruce pomyslná rukojmí drželo, nechtěla zahnat do kouta." To je jasná známka toho, že si Merkelová uvědomuje, že vyhrát (nebo alespoň neprohrát) musí obě strany. Další podobný zajímavý moment vidím na straně Putina. Zdroj se mi teď nedaří dohledat, ale v médiích jasně zaznělo, že zástupci separatistů odmítali dokument podepsat, učinili tak až poté, co je k tomu přesvědčil Putin. Napíšu to ještě jednou "Putin přesvědčil zástupce separatistů", aby dohodu podepsali." Vidím v tom určitou šanci, že i tento problematický vůdce alespoň na chvíli pod tlakem těch správných argumentů pochopil nesmyslnost snahy o výsledek win-lose a přispěl k výsledku, který je sice jen malým krůčkem k výslednému řešení, ale rozhodně je to krůček správným směrem, směrem k řešení typu win-win. Alespoň pro běžné obyvatele východní Ukrajiny, kterým jde především o to, aby si mohli dál žít své každodenní životy.

NÁMITKY?

Možná teď může někdo namítnout, že schvaluji rozdělení Ukrajiny, ke kterému může při následných jednáních dojít. A možná máte i pravdu. Hranice totiž nejsou pevné nikde v Evropě, jen se je naštěstí často daří je překreslovat civilizovanějším způsobem. Stačí se podívat na rozdělení ČSFR v roce 1993 (kde bychom dnes byli, kdyby někdo nechal problém eskalovat až do okamžiku, kdy by někdo na ulici poprvé vystřelil...?) Děkuji za to tehdejšímu prezidentovi Havlovi, který byl ochoten na sebe tíhu neúspěchu o udržení celiostvosti ČSFR vzít. Dalším příkladem může být nedávné referendum o odtržení Skotska, které by bývalo v případě uspěchu k održení Skotska skutečně vedlo. Také mi napadá pád Berlínské zdi v roce 1989. Tam se také překreslovala velmi problematická hranice a dnes už víme, že tenkrát byly v Berlíně tanky. Myslím, že dnes můžeme děkovat, že se tenkrát někde našel někdo rozumný, kdo rozhodl, že nebudou nasazeny...

V některých případech proběhlo dělení bohužel velmi bolestně, příkladem je samozřejmě bývalá Jugoslávie. Je to typický příklad lose-lose výsledku. Země byla stejně rozdělena a všude zůstalo mnoho nenávisti. Na vítězné straně bohužel není ani NATO, které v té době provádělo letecké údery. Dnes jen málokdo, kdo žije v postižených oblastech řekne, jo, bylo to fajn, že nám tu lítaly bomby nad hlavami. Přitom současný stav, kdy na území bývalé Jugoslávie existuje několik samostaných států, je zjevně mírovější a stabilnější uspořádání. Otázkou je, jestli neexistovala nějaká win-win strategie, jak dosáhnout téhož... K Jugoslávii už jen dodám, že jsem si v tomto případě vědom velkého zjednodušení a zanedbání náboženské stránky konfliktu.

Ale zpět k Ukrajině. To, že v budoucnu k nějaké formě rozdělení Ukrajiny dojde, je myslím jasné. Už jen proto, že je nepředstavitelné, aby spolu na jednom území v klidu a míru žili ti, kteří mají na svědomí mrtvé v rodinách "nepřítele". To se dá jen velmi těžko odpustit, ve jménu čehokoliv. Teď už jde především o to, jak najít cestu k mírovějšímu uspořádání stylem co nejvíce win-win.

KANCLÉŘKA

A tohle podle mého názoru chápe nejlépe kancléřka Merkelová. Možná je to i tím, že je to žena. A možná i to jí dává lepší vyjednávací pozici. I alfa samci jako je Putin mají tendenci se chovat k ženám galantně, přestože s ostatními samci jim jde především o "poměřování pinďoura". Možná i to přispělo k tomu, že to byl nakonec sám Putin, který postrčil představitele separatistů k podpisu. Paní kancléřko, držím Vám palce.

A CO DÁL?

Kam to dál povede to opravdu nevím. Teď je to zatím jen 24 hodin, co příměří na Ukrajině drží. Možná vydrží už na pořád a možná také už zítra ráno budeme počítat nové oběti. Jednou ale boje ustanou. Vždy se tak dříve nebo později stalo. Já jen doufám, že při dalších jednáních, která budou ještě velmi obtížná, budou mít jednající pořád na paměti strategii win-win. A v případě porušení příměří to pro mě znamená, že prostě neprohlásí nedávná jednání v Minsku za neúspěšná (to by bylo to nejjednodušší, to dokáže každý), ale znovu se všemi prostředky zasadí o znovuprosazení klidu zbraní a pokračování jednání. Protože ať si média píší co chtělí, jednání v Minsku byla úspěšná. Jen je v případě potřeby nutné je stále dokola s nekonečnou trpělivostí opakovat, dokud nebudou výsledky trvalé. Dříve nebo později se to tak jako tak stane.

POZNÁMKA NA ZÁVĚR

Na závěr si dovolím úvahu o příčinách a pro někoho možná i nepříjemné popíchnutí. Když se podívám na začátky konfliktu, zcela jasně vykazují tendence jednání stylem win-lose, a to na obou stranách. A bohužel ve jménu svobody. Ukrajina je totiž velmi horká půda a pokud si někdo myslel, že sbližování Ukrajiny s EU a NATO nechá Rusko chladným, muselo být jasné, že se mýlí. Jak myslíte, že by se chovaly USA, kdyby se jim Florida začala tak nějak sbližovat s Kubou...? V případě Ukrajiny myslím touha po svobodě převážila "zodpovědnost", která prostě z polohy Ukrajiny vyplývá. A přehnaná a netolerovatelná reakce Ruska zabráním Krymu roztočila kolotoč, který už nikdo nedokázal zastavit. Budoucí začleňování Ukrajiny do Evropských struktur bohužel zcela jasně vidím s ohledem na sousedící Rusko, jako snahu o strategii win-lose. A to není dobře. Všiměte si, jak váhavě se k členství v evropských strukturách staví některé severské země. A to dobře je. Ale o tom až v jiném článku.

Přeji všem hezký den a co nejvíce každodenních konfliktů vyřešených stylem win-win.

Milan Švec

Autor: Milan Švec | úterý 17.2.2015 8:30 | karma článku: 12.84 | přečteno: 485x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 458 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 512 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 467 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2308 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 485

Jsem normální čtyřicátník, který má díky cestování v mládí trochu jiný pohled na dění ve světě a má potřebu se k tomu vyjadřovat. Jsem zastáncem názoru, že používání násilí jako politického nástroje už v dnešní době pouze demonstruje neschopnost hledat a najít lepší, i když složitější, řešení.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...